Nestačí spolu strávit noc, oprášit ruce a jít dál

V oboru wellness a zdraví jsem se pohybovala víc než 15 let. Mám několik certifikátů na health a wellness koučování, výživu, pilates, Barre metodu, jógu, čínské masáže. Posledních šest let jsem pracovala jako kreativní ředitel a ředitel vývoje produktů úplně první čínské společnosti na za studena presované džusy. Při práci s klienty jsem si ale začala najednou uvědomovat, že správná výživa a cvičení ke šťastnému a zdravému životu nestačí. Úplně přirozeně jsme na jednotlivých sezeních s klientkami začaly otvírat témata sexuality. Došlo mi, kolik žen nezná svoje tělo. Překvapilo mě, jak velké množství žen si sex nejen neužívá, ale stydí se o něm vůbec mluvit. Zaskočilo mě, jaké tabu je například masturbace u žen. Žila jsem v domnění, že v Čechách máme otevřenější vztah k sexualitě. Sex sice prodává, ale nikdo se o něm neumí na úrovni bavit. A tak jsem se rozhodla v oblasti sexuality otvírat dveře poznání.

Původním záměrem značky bylo vytvořit krásné produkty, které budou inspirovat ženy ke zkoumání vlastního těla a k napojení se na svou smyslnost a tím vnést do jejich života více vědomého potěšení a prožitku. Osobně mě nikdy žádné erotické pomůcky na trhu moc neoslovovaly ať už po estetické stránce nebo po stránce funkční a výkonnostní.

Chtěla jsem vytvořit pomůcku, která by byla vizuálně i na dotek příjemná. Onna začala jako koncept, kde se krása snoubí s designem a prožitkem. Velká část brandingu byla právě o záměrném odklonu od toho povrchního a vulgárního elementu v sex toy průmyslu a naopak o vnášení krásy, něhy a estetiky do intimního aktu ať už sám se sebou nebo s partnerem či partnerkou.

Vždycky jsem přistupovala ke zdraví holistickým způsobem. Řešila jsem, jaký vliv má sexualita na zdravé vztahy, na naše celkové zdraví a pohodu a jak je vůbec propojená s city a emocemi. Tahle rovina bývá od sexuality často vymazána.

Aby se ženy mohly otevřít, musí muži důvěřovat. Musí vědět, že jsou pro muže jediné. Určitě je dobrý milenec ten, který ženě dává najevo, že po ní touží. To ženu vnitřně nabíjí. Je to základ anatomie vzrušení. Pokud se žena psychicky neuvolní, nemůže nikdy dosáhnout orgasmu děložního čípku. Nehledě na to, že tělo je velice moudré. Na vše reaguje. V případě, že muž má více žen, ženské tělo na to může odpovědět infekcí. Pokud se naopak muž o ženu stará, žena je schopná se úplně poddat. Moc se mi líbila věta terapeutky Esther Perel, která říkala, že předehra začíná už koncem sexu.

Nejde o to, že spolu strávíte noc, oprášíte ruce a jdete dál. Jde naopak o ty malé věci, které pro sebe lidi dělají.

To, že neustále dáváte partnerovi najevo, že vám na něm záleží a chcete s ním být. To je důležitější než nějaké erotické techniky, které jsou samozřejmě také fajn. Ale pokud není chtění, není nic. Mám moc ráda párové terapeuty Johna Gottmana a Nan Silver.

Pracují na dlouhodobých výzkumech partnerských vztahů.

Jednou z premis kvalitního vztahu je podle jejich výsledků - Než odejdeš ráno do práce, polib svého partnera. Šedesáti vteřinový polibek denně otevře dveře hlubší intimitě. Vše se ve vztahu může vyřešit, ale nesmíte se odbývat. Hodně se mluví o důležitosti komunikace. Ale já myslím, že někde je až překomunikováno.

Je to tak. A taky je dobré si uvědomit, proč komunikuješ. Spoustu lidí nekomunikuje proto, aby se informace dostala k druhému člověku, ale proto, aby se vypovídali a ulevilo se jim. Ta slova, určitá tíseň nebo napětí z nich musí ven, ale už jim nesejde na tom, jestli doputuje k jejich partnerovi.

A pak je tady ještě hlavní stavební kámen. Lidé často nevědí, proč ve vztazích ještě setrvávají.

Tady pak nepomůžou žádné dobře míněné rady o komunikaci, pokud necítíte společnou cestu.

Byla jsem vychovávána v prostředí, kde je sexualita považována za přirozenou a příjemnou součást lidského života. Masturbovala jsem od školního věku a vždycky jsem se přijímala. Před partnerem jsem nikdy neměla problém se bavit o tom, co mi dělá dobře. Jsem člověk, který hodně o věcech přemýšlí. Ale v sexualitě jsem si vždycky připadala absolutně uvolněná, sama sebou a v sobě. Nikdy by mě nenapadlo přemýšlet o tom, jak v moment intimního aktu, vypadám, protože nepřemýšlím v tu chvíli o ničem. Zároveň, a to už by bylo téma Onny, pokud přemýšlím o tom, jak při sexuálním aktu vypadám, asi mám partnera, který tento pocit ve mně vyvolává. V Onně se snažíme prozkoumávat nejen sexualitu, ale i zdravé vztahy.

Je to jako s pitím čaje. Pokud jsi ve stresu, nevychutnáš si ho. Některé ženy mají navenek hezký vztah, ale jejich tělo muže odmítá. Je potřeba být opravdu v ten moment plně přítomný. Začala jsem zjišťovat, že mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mají spolu praktický vztah a v posteli jim to nefunguje. Je tu důležitá velká míra empatie – vyslechnout svoje potřeby navzájem. Muž by si měl uvědomit, že žena tu není jen pro potěšení muže.

Jsme pořád hodně patriarchální společnost. Žila jsem dvacet let v Číně a měla poznat několik partnerů různých národností. Vnímám, že v Čechách je stále ta rétorika, že si ženská za obtěžování může sama. Nevěra je společností běžně akceptována a žena je často vnímaná jako předmět.

S muži na Onně určitě počítáme, ale jsem si vědomá toho, že přitahujeme vědomé muže. Ženy mi pak říkají, že v realitě takoví muži nejsou. Věřím ale, že se to hodně zlepšuje.

Od malička jsem vegetarián a praktikuji holistické praktiky. V Číně jsem zakládala první společnost na detoxifikační džusy. Žiju zdravě. Pravděpodobně se mi tak podařilo zmírnit symptomy, a tak mi ji objevili až ve stádiu čtyři. Byl to pro mě šok. Musela jsem hned na operaci. Vůbec jsem netušila, že endometriózu má každá žena z deseti. Minulý rok byla založena první pacientská společnost zabývající se endometriózou. Doufám, že se už nebude stávat, že přijde žena za svým gynekologem s tím, že má šíleně bolestivou menstruaci a on jí naordinuje ibalgin. Každopádně i tato moje zkušenost mi paradoxně pomohla vytvořit Onnu.

U endometriózy je jeden ze symptomů bolestivý sex. U vaginismu jde ale o bolest při sexu do takové míry, že tě vagína zkrátka nepustí, neotevře se. Bývá to psychologické. Často v tom hraje roli nějaké trauma. Právě moje kolegyně se tak začala více zajímat o sexuologické kurzy. Pomohla mi navrhnout některé pomůcky. Většina žen totiž masturbuje navenek, ale neprozkoumává oblasti uvnitř. Není tak propojená s vnitřkem. Našimi klientkami bývají ženy, které nehledají externí prožitek s vibrátorem, ale chtějí se poznávat. Doba je strašně rychlá. Stejně jako je fast food tak je i fast masturbation. Myslím, že by ženy i muži měly vědět o svém těle jisté anatomické základy. Všemi deseti bych byla pro pořádnou sexuologickou výchovu na školách. Pořád platí, že tě naučí jen navléknout kondom na banán.

Mělo by to znamenat poslouchat svoje tělo. Je dobré si uvědomit, že ty jsi svůj nejlepší milenec, jsi v těch nejlepších rukou a pokud sám nevíš, jak se uspokojit, nemůžeš to čekat od partnera. Je to hodně o vzdělávání se sebe sama. A nejde jen o sebeuspokojení. Já se například každé ráno na sucho před sprchou kartáčuji. Rozproudí se mi lymfa. Nepiju kafe, ale probudí mě to, jako bych si dala espresso. S každou sebepéčí se ti prohlubuje důvěra ve tvé tělo.

Někteří lidé žijí v tělesné stránce a zapomínají, že nějaké tělo mají, a to se promítá i do jejich sexuality. Jemnější vjemy a pocity v těle už nevnímají, začnou být otupělí a hledají stále intenzivnější, rychlejší stimulaci a uspokojení.

Já cítím naopak vše až moc, což je dáno do vínku asi 15-20% populace, která je postižena nebo spíše obdarována tzv. hypersensitivitou. U nás se o HSP moc nemluví, a pokud ano, tak většinou ve smyslu větší citlivosti vůči vjemům a stimulům z okolí. Ale hypersensitivita funguje i na vnitřní svět člověka. Všechny pocity vnímáme mnohem intenzivněji, ať už jsou příjemné nebo nepříjemné. Musím odbourávat alespoň část vnějších faktorů, které mají mnohem větší vliv na to, jak se pak cítím i fyzicky.

Pomáhá mi paradoxně to, že mám hodně rozmanité zájmy a můžu od jedné činnosti přeběhnout k jiné, u které si vyčistím hlavu od toho, co mě momentálně stresuje. Mám pocit, že mám v sobě několik různých osobností, a tak nějak mezi nimi přepínám, abych se právě do té rovnováhy dostala. Každá ta část je mou součástí a já jí potřebuju k tomu cítit se sama sebou. Od Onny a prostředí sexuality odbíhám například k překládání z čínštiny. Pak zase k hudbě, která k mému životu také neodmyslitelně patří. A v neposlední řadě nejvíc energie načerpám cestováním. Za posledních deset let jsem si zvykla být každý druhý měsíc na novém místě. Právě při cestování, poznávaní nových lidí, jídel, vůní, estetiky a kultur se vracím zpět sama k sobě, ujasním si své hodnoty, svou vlastní hodnotu a to, čeho si v životě vážím.

Je za tím obrovský kus práce, sebevzdělávání se, spolupráce s profesionály nejen v oboru sexuality, ale právě i v oblasti vztahové a párové terapie. Právě Ester Perel a její kolega Terry Real pro mě byli obrovskou inspirací. O jejím vůbec prvním podcastu “Where should we begin” jsem před třemi lety psala pro Harpers Bazaar, takže mám samozřejmě obrovskou radost, že ji náš profil také zaujal.

Určitě bych doporučila všechny knihy od Diany Richardson. Co se týká vztahů, tak cokoli od J.Gottmana, knihu od Sheri Winston Anatomy of arousal, která boří mýty o tom, že klitoris může za v ženské sexualitě za vše. Každá část těla je napojená na úplně jinou nervovou soustavu a i ženy, které jsou od pasu dolů umrtvené, prožívají orgasmus. Kdyby za to mohl jen klitoris, nebylo by to možné. A já sama teď připravuji knihu Anatomy of female pleasure, která bude v digitální podobě. Tak se snad brzy dostane i vám.

MARKÉTA FAUSTOVÁ